Má prázdno v hlavě, neví, co říct. Chce vůbec něco říct? Má to cenu? Jak pro koho...tak proč to říkat, když to toho druhého nezajímá. Proč předstírat, že je všechno OK, když není. Proč všichni myslí, že jejich problémy jsou větší, než ostatních. Taky jsem si to myslela, ale už vím, že to tak není. Sobecky hledět jenom na sebe...
zaslepuje lidi myšlenkou, že jsou lepší, než ostatní. Chtějí být lepší stůj co stůj, nic jiného je nezajímá. Slabomyslnými opovrhují, ještě více je srazí na kolena, s radostí. Zvyšují si tak ego,
Tak už to je.
Ať už člověk vypadá jakkoliv kamenně a nepřístupně, pokud vím, jsme všichni z masa a kostí. Moje bolest může být stejná jako ta tvoje. Všichni máme pocity, ať už se je snažíme jakkoli maskovat. Nechceme si přiznat, že nejsme dokonalí. Protože by nás druzí nepřijali. Ti totiž chtějí být taky dokonalí! Je to začarovaný kruh. Kruh, který si lidi sami vyšlapali, a nevidí cestu ven. Nechcou otevřít svá srdce, na to jsou příliš namyšlení.
Taková je realita...
Každý se s tím musí smířit a netrpět tím, že lituje, jak to je. K čemu je lítost v takovéto situaci? K sebedestrukci, jedině. Člověk se pak začne podceňovat a myslet si, že ti druzí jsou fakt lepší, dokonalejší. Vnutí vám nevědomky tento svůj povrchní názor a citlivější - tedy zranitelnější lidé - podlehnou. Kdo je namyšlený, vidí ostatní taky jako namyšlené. Až moc milují sami sebe.
Ale všichni krvácíme, když nás něco zraní.
Teda pokud nejsou někteří supermani, které zraňuje něco jiného.
Všichni máme právo na lásku, na život, na věci, které nás zajímají, na své pocity a myšlenky. Je to náš odraz duše. Jedni se snaží ovládnout druhé, aby je pak využili pro zabití času, pak je odkopnou. Aby si od nich vzali jen to, co potřebujou, čím se "zdokonalí". Najdou si přece lepší náharadu. Nesnaží se pochopit věci, které jsou jim neznámé a neví, jak na ně. Radši je pomluví, chtějí je zničit. Mají pocit, že všichni ohrožují jejich "dokonalost".
Všichni mají právo na svou volbu, a tudíž ten koho miluji, nemusí nutně milovat mne. Může vědět o mé lásce...ale proč se ho snažit oklamat nesmysly, co o sobě nakecám, abych ho zaujala? Ukážu ti své srdce, možná se tvé srdce rozhodne bít pro to moje.
Já ti dám své, ty mi dáš své.
Jistě, koho tyhle kecy zajímají.
Možná jsem až moc...romantička? A copak je to důležité, co na tom...
Vím, co mám v srdci, to mi stačí.
Nenechám si to od nikoho vzít, ani od nepřejícných lidí. Je to mé utrpení a zároveň vysvobození.
I když se nic neodvíjí tak, jak si přejeme, nesmíme se nechat odradit. Moment, kdy to vzdáš, neznamená úplný konec ale máš možnost zvednout se a jít dál. Nebo zůstat ležet a nechat po sobě šlapat, od těch výše popsaných.
Nostalgie...je krásná věc, ale bolestná. Proto ji mám ráda, protože je krásná. A jsem ochotná snášet tu bolest, protože jsem neměla možnost poznat jiné krásné věci. Budoucnost nikdo nezná a ani ji nejde znát. Minulost změnit nejde a vzpomínání na ni v dobrém je to jediné, co je na ní krásné.
Proto vnímáme to, co je teď, v přítomnosti. Akorát si toho nevážíme. Pořád myslíme a doufáme, že "bude líp". Proč čekat na změnu? Udělat změnu! Nečekat na ni.
Myslím, že mých kydů bylo dost i pro mě dnes.
Nebyla jsem 2x příjemnější tady na lidi doma, ale měla jsem své důvody.
Nejsem přece robot, který je nastaven tak, aby se furt usmíval.
Zde hledá 
Někdy si ale člověk musí věřit, aby to někam v životě dotáhl..ovšem, jak píšeš, nesmí se to přehánět. Se vším tady s tebou souhlasím..ovšem nečekat na změnu a hned ji provést to se snadno řekne, když mi to blbá realita nedovolí :/
Jinak psala jsem ti mail, přečetla sis ho vůbec? Pokud ne, tak přečti prosím.