První díl.
Byla noc. Těžké kapky padaly na všechno, co rostlo i nerostlo. Déšť nastal tak náhle, jakoby z čistého nebe. Na rozlehlé louce stál strom, mohutný, klidný. Kapky stékaly po jeho listech, veverka ukrývající se v kmeni se snažila usnout. Pod stromem ve stínu seděla postava. Bodliny se jí točily směrem vzhůru. Ta postava je Shadow. Jako jeho jméno, vypadal jako stín. Černá kůže se mu leskla, jak na ni dopadaly kapky deště. Mraky zakrývající celou oblohu odmítaly ukázat jakékoliv světlo, proto mu nešlo vidět do obličeje. Podíval se nahoru. Najednou oblohu rozřízl mocný blesk. Shadow ho zpozoroval svýma bystrýma červenýma očima, ani nemrkl. Jeho výraz neříkal nic. Nikdo kdo ho znal, nikdy neví na co myslí. Nedává najevo své emoce ani slabé stránky. Zdá se být dokonalý - ultimátní forma života, to o sobě prohlašuje.
Teď tady jen tak sedí, ve studeném dešti. Sám. Že by vzpomínal na své hříchy? Nebo naopak na hezké věci?
Seděl jsem pod tím stromem dlouho. Začalo pršet. Tím se ale ten pocit nezměnil. Pocit, který jsem začal mít před několika dny. Nejde to přesně popsat ale…jakoby se mělo něco stát. Není mi příjemně, štve mě to.
Podíval se znovu na oblohu, kterou opět prořízl blesk. Vstal a nevšímaje si, že jeho tělo burcují kapky deště, šel mokrou trávou pryč od stromu. Je to už velmi dlouhá chvíle, co toto místo opustil, a přesto toto místo nezůstalo zticha. Mezi blesky se najednou začala objevovat nějaká loď. Dělalo to strašný rámus, i když to trvalo jen moment. Nebyla to loď jako loď, ale spíš nějaký…letoun? Nicméně, přistálo to s rachotem někde v zemi, kousek od stromu, kouřilo se z tama. Náhle déšť ustal. Zůstal tu jen vítr, co se tu proháněl sem a tam. Všechno utichlo a usínalo, protože začínala noc.
Kroky. Kráčejí mokrou loukou, kterou ozařovalo ranní slunce. Po včerejším večerním dešti ještě nikde nebylo sucho a všechno se krásně na slunci blyštilo. Postava, které kroky patřily, se ale nezajímala o tu krásu kolem. Spíše ho zaujalo něco, co tady do té krajiny jaksi nezapadalo, co tu bylo nové a cizí. Shadow se zastavil přímo u té věci, co se tady objevila včera. Jeho obličej nevyjadřovaly žádné emoce, ale kdyby se člověk podíval do jeho mysli, našel by tam zvědavost, ostražitost a možná i přípravu pro útok. Zkrátka ho ta věc zaujala. Obešel si tu věc kolem dokola a našel vyražené dvířka. Nastražil uši a vlezl dovnitř. Letoun, či jak by to měl člověk nazvat, byl malý a byly v něm věci, které Shadow pochopil, že měly někomu sloužit k útěku. Shadow si pozorně prohlížel panel pilota a rozbité přední sklo. Vylezl z lodi a rozhlédl se kolem. Slunce už bylo vysoko na obzoru a po krajině se rozlilo příjemné teplo. Shadow se mlčky vydal směrem, kterým přišel, pouze jednou se ohlédaje za tou podivnou věcí.
Dalšího dne jsem objevil něco divného. Vypadalo to jako letoun, který musel někdo řídit. Ale odkud? A proč? Nikdo uvnitř nebyl, a když jsem to pozorněji prozkoumal, napadlo mě, že to mělo někomu možná soužit k útěku. Prohledám okolí, ten kdo to má na starost, určitě nebude daleko.
Na svých tryskách uháněl po širé krajině, sbíral kroužky, ale nic nebo nikoho nenašel. Jen se ho pokoušely - marně - zabít nějaká zvířata nebo musel přeskákat bodláky co v tomto zvláštním světě někdy i ožívaly, všechno ale jinak bylo na svém místě. Shadow se za celý den neunavil ani trochu. Jen jednou se zastavil, aby si o něčem popřemýšlel, a k večeru už to vzdal. Zelený kopec (Green hill), tak se tato krásná zelená krajina jmenovala. Všude plno vodopádů, zeleně, kopců, hor a luk. Shadow se tu celé dny proháněl sám, daleko od civilizace. Vůbec mu to nevadilo. Poté co Sonic a Sonic, jeho mladší generace z minulosti, porazili Time Eatera a Dr. Eggmana, Shadow objevil Angel Island, o kterém ten malý Sonic mluvil, a rozhodl se tu být nějakou dobu. Byl tu klid a nikdo ho nerušil.
Teď se opět stmívalo. Shadow se díval, jak se objevují na nebi hvězdy.
Prohledal jsem okolí, ale nic zvláštního jsem nenašel. Sice jen kousek ostrova jsem prohledal, ale pochybuji, že ať už to byl kdokoliv, že se dostal dál, než jsem hledal. Buď někde zahynul, nebo tu ten letoun odněkud havaroval, bez pilota.
Vydal se noční Green Hill. Díval se při chůzi po okolí, až došel k útesu. Někde před ním se rozprostíraly krásné hučící vodopády. V té tmě jeho zrak zbystřil. Podíval se a zaostřil na druhou stranu útesu, kde zahlédl…postavu? Shadow stál a díval se, jak si to někdo vykračuje po útesu, také se nejspíš dívá na vodopády. Postava byla ve stínu, protože měsíc - který měl jen jednu půlku - zastínil právě mrak. Postava si nejspíš Shadowa nevšimla, právě se vydala někam do lesů. Shadow chvíli stál, ale pak se rozběhl tiše po útesu, přímo za tou postavou.
Zde hledá 