na Blog.cz

Proč teďkom se cítím uplně divně? Ttřeba zatomůže ten alkohol, co mám v krvi kvůli asi 10-ti panákom slivovice, co jsem doteď do sebe hustila u bráchy ségřiného přítela... ale hey jako nebylo nic zvláštního! :D Jsem asi trochu podnapilá, ale ještě furt vnímám jako. A třeba aj vnímám, že ten brácha přítele mojí ségry mě vzal na klín a povídáme si pohádky o Tygříkovi a Pumovi:D ale jako mega jsme si pokecali o všem, co nás tíží. Někdo myslí, že alkohol je špatný. Ano je, pokud na něm uplíváte, a díky němu řešíte svojie "trable". Pak vás jenom víc a víc svazuje... Ale pro mě je to prostě...svobodná volba! Svodobně jsem to do sebe kopala a neočekávala, že se nějak "odvážu", nebo "probořím svoje bariéry". Dneska jsem se po dlouhé době tento... víte, já mám pocit, že ten brácha přítele mojí ségry se mnou chtěl něco mít:D von aj jako využíl příležátosti a aj mě políbil, ale mě to nechalo zcela chladnou. Pak jsme si teda povídali o našich...citech? A já mu řekla, co v tu chvíli jsem cítila - ne k němu, ale k někomu jinému - a on to pochopil, a určtitě jsme kámoši furt:) Víte...já si prostě lásku nemožu vymyslet! A mít sex jen s někým, kdo "je po ruce"? Pardon... ale něco takového v mojem srdci není. Po dnešku jsem se přesvědčila o tom, že nepotřebuju cigarety...ani nepotřebuju se ožrat do sraček ( i když na sračky možná jsem), abych se zachovala jinak, než doopravdy jsem. Jistě, samozřejmě mi bylo hezky, když mě ten brácha séhřina přítele tiskl a objímal, ale já necítila...v srdci to, co se nazývá...láska! Prostě vím, že...to se nedá cítit jen tak k někom. A sice mám na to smůlu, ale aj tak jsem věrná tomu, co cítim k tamtomu klukovi z 6 třídy. Ani ožrátí a tedy "překonání překážek" mi nedovolí, abych zradila svoje city.

Vážně...je to něco...

výjimečného.

A třeba o tom aj ví z mojeho dopisu...třeba mu to nic neříká...ale vím, že nikdy nezradím svoje city.

Třeba jsem si říkala - jo, tak zkusím to s tím oním, třeba na něj zapomenu - a ha. Jenom se cítím být sobecká vůči tomu druhému, že ho jen "využívám", protože mé city k němu nejsou pravé. A to je něco, cojá nedokážu tolerovat, nikdy. Podvádět sebe, to bych překousla, ale druhého? To si radši hodim mašli fakt.

Takže závěr mojich citových výkeců...

ani přes ten chlast nejde nějak změnit podstatu toho, co cítim. I když se to nikdy nevyplní...protože to prostě nejde. Mě to nevadí. Třeba je šťastný s tou svojí.... Ale mě těší to, co k němu cítím já... i když to z nás dvou cítim fakt jenom já....

miluju tak, že mu dávam volnost, aby se rozhodl, co cítí on. A jesli on ke mě nic, potom můj problém... Třeba mu uplně zmizím ze života nebo z této země, ale na mojich citech se změní prd. On zapomene, ale já ne. Už to není utrpení, milovt ho... je to něco, za co jsem hrdá.

Díky tomu vím, co vlastně já dokážu vůbec cítit k někomu, že dokážu milovat tak hluboko...

i když mě bude nenávidět. Nebo mě nesnášet, pomlouvat mě. Co na tom...se mnou to ani nehne.

Hm, na slučák ani nechci jít... nevím vůbec, co bude, jestli nebudu na brigádě.

CO už s tím:D
Možná existuje někdo, kdo by moh teoreticky "zabrat" jeho místo....ale stějně je to taktéž zabité. Ten člověk mnou pohrdá...

ALe jeho problém:D co já se mám co vnucovat. Nebo měnit. Nebudu se měnit, abych byla taková a maková, a někomu padla do "sbírky" či do nějakého místa. Prostě mě ber jaká jsem, nebo neber, vyber si.

Většina se vydá "lehčí"cestou a na svém životě se vydá směrem, kd enemusí nic dělat nebo nic řešit. Ale tím víc si dělá těžší karmu.

Postavit se čelem všemu, co tě tíží. To je odvaha.

ALe co zas melu, co.

Dneska mi ségra s úklidem pomáhala, ta mladší, což jsem čuměla ya:D

Hmm, jak se jinak máte? Já du spat. Třeba se vyspím, lol je mi mega zima na nohy, ale díky slivovice nic necítim:D

Dala jsem si, protože v té chvíli jsem prostě chtěla. Ale nějak ten chlast nepotřebuju, stejně mi z toho bude na blutí asi... no co, můžu si za to sama:D
Tak dobrou noc.

XL

PS: Goku, you are my inspiration!

Be my lover, moje oblíbená píseň n_n

Lol čím dál víc jsem v pohodě v životě:D víte, já byla závislá tak strašně na tom, že mám někoho mega ráda, ale on mě ne, a mě to užíralo, že má holku a že o mě by si ani kolo neopřel atd., ale teď už svět beru z takové té "bitch please" stránky:D Prostě mě nesnáší, co já s tím:D Seru na to:D Nebudu nic vysvětlovat, už je to prostě pryč. Prostě už neřeším, jestli jsem udělala něco dobře nebo ne a neužírám se tím donekonečna. Třeba jsem udělala chybu, vlastně víc chyb, ale co s tím:D Už to prostě bylo, teď je právě něco jiného.... Říkám si. Když vás někdo kopne, bolí to. V té chvíli cítíte jenom tu bolest z kopnutí, vaše mysl je bolestí, kterou cítí. Ale pak bolest z kopnutí odezní...a po čase přestane. Kde byly problémy, na které jste mysleli předtím, v ten moment, kdy vás ten druhý kopl? Neměli jste je, protože jste cítili tu bolest. Ta teď odeznívá. A přesně o to jde-nechte odeznít vše, co vás tíží, jako tu bolest z kopnutí. Nechte ji jít, neprožívejte ji furt. Protože odejde - a už tam není. A když tam není, už si na ní ani nevzpomenete. Netíží vás, ani vás nestahuje dolů.

Nevím, zda chápete:D ale tohle mě napadlo, když jsem teďkom přemýšlela o jednom klukovi...víte já si vedu takové filozofické myšlení někdy:D:D:D a taky velmi často, velmi mívám takové představy...a sakra proč mi musí furt ze židle padat ty hadry!:D Už mě to nebaví, pořád to zvedat...nj puntičkář. No různé představy, a většinou v nich jakože lítám a třeba zachraňuju někoho:D a tak se stane, že třeba najednou v češtině čumím do blba místo poslouchání učitelčina výkladu o odborných popisech, vylítnu z otevřeného okna, a letím si nad Zlínem, kudy se mi chce, jsem úplně volná...doletím na nějaké pěkné místo a tam se prostě procházím:D Někdy ty představy mívám až moc živé, ale nebojte:D nežiju jima. Nemyslím, že jsem nějaký spasitel či cosi:D

Dneska tak jdu za psem, chcu ho vzít ven ale lol! U branky nám číhá nějaká fenka od jednoho soudseda! Lol tak Bendža si našel děvča jo:D No tak ho radši nepouštím, protože bych byla svědkem něčeho, po čem nějak netoužím vidět...jdu sama a ta fenka, Axa se jmenuje, za mnou! :D Tak běžím, a ona furt! Tak jdu, sednu si a najednou slyším motorky ne:D Tak kousek ode mě najednou se objevil jeden kámoš, se kterým jsem se teď celkem začala bavit dost:D aj s kámošema nějakýma, a prej jestli se nechcu svézt:D Moje reakce? Samozřejmě mluvím dřív než myslím, jako obvykle:D takže ano, tak nasednu lol ani nevím, kam dat nohy:D že tam né, tam je výfuk lol:D No a teď on se rozjede a já lol nejela na motorce tak od 4 třídy, co jsem se kdysi vyjebala s jedním klukem ne. Tak ho popadnu kolem břicha ne a on málem vypustil duši:D Hey ale mazec jako:D nevím, jak jsem to na tý motorce přežila, protože jsme jeli po louce a přes kopce, šutry a jamy:D:D:D takže jsem málem vyletěla:D a on z toho měl mega prdel, já uplně vypadávala ne:D a pak zjistím, že AHA MĚLA BYCH SE ZAPŘÍT NOHAMA ASI ŽÉ?:D:D:D:D Chudák, doteď nemoh dýchat, jak jsem ho svírala:DD Ale super, ta jízda:D Chcu motorku a umět jezdit taky! No on jak jsme sesedali, říká že lol ta mě tak svírala, že jsem nemoh dýchat:DD no prdel byla. Jakožé, příště se zapřu těma nohama, abych mu nelámala kosti:D A hádejte co, oni říkali ti ostatní - my ti tu Axu pohlídáme, tak jsem se teda jela projet s ním a přijedem zpět, a Axa někde v pi*i! :D Oni že ona asi běžela dom:D no měla to kousek, tak jsem usoudila, že asi ano, se vrátila:D jinak by teď ten soused chodil a sháněl ji ne:D Však to ona se mnou sama šla, ne tak se sama i vrátila, ya?:D

Tož kdyby ji hledal, určitě by mi sůsed řekl, ale nikdo nezvoní nic... No zjistila jsem spoustu věcí, že jet na motorce je zabijácké, ale husté:D že psi mě začínají mít víc rádi, než obvykle:D a že se těším, jestli někdy pojedu zas s někým:D

Jako my jsme se nějak extra nikdy nebavili ya, ale teď se potkáváme skoro furt:D

Tož co jinak, jak se máte, vy co jste to dočetli až sem? Lol téma týdne je teď zajímavé.

Asi na to něco napíšu.

Odpoutání mysli od těla, hmmm....já jsem mimo furt:D takže mám k tomu hodně co říct.

Tak se mějte a zdar.

XL

Zrovna teď poslouchám song, co jsem si zamilovala od prvních tónů:) Od nějakýho Jasona a název to má jak mám název článku:D. A tak se i cítím, že dýchám...ještě furt:D dneska jsem si drze vstala nějak kolem půl desátý, a začala uklízet až lol kolem 1 odpoledne:D nebyl doma řev nic, tata ví, že uklidím sama od sebe:D Za to nemůžu, prostě vidím někde prach nebo něco, a musím to jít uklidit:D A taky jsem si KONEČNĚ pěkně uklidila u sebe, což mi zabralo err tak od 4 odpoledne do půl devátý večer:D víte, co mě úplně vyždímávalo? ZÁCLONY AAAARGH PROČ JSEM TAK MALÁ, ŽE NA NĚ NEDOŠÁHNU DOPRDELE!:D:D Mega jsem se musela natahovat, a semtam jsem skoro nedýchala, měla jsem natáhlý celý tělo:D ale výsledek? Zpocená jak kůň...ale spokojená:D jsem furt dneska věčně lítala po baráku a něco dělala, do toho zaplé rádio...semtam jsem do sebe kopla kafe:D jo, renální kolika mě nezastaví ani hovno!:D Kafe mám ráda, akorát už nedělám tu chybu, že ho piju jen tak, vždycky do toho vypiju tak půl litra vody:D abych tam neměla zas nějaký šutr.

Jo mám totálně posraný foťák, ho zapnu a on začne chrčet a objektiv přibližuje a oddaluje, a pak chcípne! A jen to hlásá - chyba objektivu! Arrgh. Takže budu fotit asi, až za tisíc let budu mít možná nový někdy. Včera jsem se s holkama bavila na skypu, byla srandaxD ale nejvíc mě dorazil včera Benoit, kterého jsem zas neviděla milion let:D a on si změnil jméno ne, tak já na něj že kdo jsi:D a kecali jsme tak do 2 do rána dneska:D nejlepší, došli jsme k tomu, že má na praxi nebeské monterky:´D

a vzbudila jsem se v 7, sama od sebe, ale říkám tak to ne! Je neděla, musím se donutit jít spat aspoň na pár minut ještě. Tak se mi zdály nějaké divné sny pak...no nic:D chce se mi na záchod zas.

Mějte se a smějte se.

XL

PS: Goku 4eva:D

Proč jsem to Samba četla jako Svatba? :D

Tak jak to se mnou vypadá? :D Mám furt stejnou váhu, stejný vlasy, stejný obočí, prostě normal:D Včera jsem trošku vzteklila, protože se mi nechtěl rozjet noťas...pořád se sekal, nevím, co mu bylo asi má krámy...

Cítím se skvěle! Moje tělo je možná jaksi chcíplé a nechce se mu nic, ale mě nic není:D nejradši bych si tady začala tancovat na jeden song, který není nikde na youtube a já ho stáhla omylem z uložta někde:D Hey zkusili jste, jestli máte účet na deviantart, dát tam svou fotku? Já to včera zkusila lol a nechápu ty lidi:D někdo mi píše, že by se do mě nejradši zakousl či co, druhý chce, abych se vyfotila s jahodou či co:D lidi jsou tam super ale praštění teda:D

Možná proto tam taky patřím, protože jsem přirozeně praštěná taky:D že prý jestli mám ráda bolest či co :´D z toho jsem těžce nemohla:D

Váhala jsem, jestli tam svoje xichty vůbec dávat...ale proč ne? Proč se omezovat, huh? :D I když se tam najde nějaký deviant, který se mě třeba někdy bude snažit vyhledat a pronásledovat...:D

Víte, co se mi stalo teďkom errrm v pátek myslím? Šla jsem s mojí kámoškou, jejím psem a mojím psem ven ne, strašně chcalo ale my jsme praštěné a ona byla v nazouvácích a já si vykračovala přes louku bosky:D No a nějak jsem byla zaneprázdněná našimi psy, protože oni se viděli poprvé, a ten její si s mojím Bengiem chtěl furt hrát, ale Bengie si furt myslel, že mě chce napadnout, tak na něj vrčel a odháněl ho ode mě:D No ten kámoščin pes je takový kolos:D on se prostě rozběhne, a když neuhnete, tak on do vás napálí a rozplácne svůj jazyk o váš xicht:D jo kámoška se vždycky směje a říká, že on je debil či co:D no mě připadá hrozně roztomilý. No ale to jsem nechtěla napsat!:D Tak my teda za nima běháme a hlídáme, ať ho Bengie nepokouše a necháváme je sbližovat ne, běháme po loukách a lesích bahnem a všude, a já najednou zjistím, že nemám klíče! :D Jsem si v tu chvíli řekla, že jsem si je asi nechala doma heh!:D (I když, pozdějc jsem si uvědomila, že jsem zamykala? Takže jak se mohly dostat dom?:D idiot..) Tak na to nehledím a jsme venku asi 2 hoďky, já pak dojdu dom a zjistím, že je zamčeno! Tak si říkám - že by si ze mě tata udělal prdel a zamkl mi? Zvoním, tata otvírá - ty nemáš klíče? Já: O___O A pak se na něj rozeřvu, že mi je určitě vzal on či co! :D A on začne nadávat, že ona ztratí klíče a ještě mi za to nadává!:D Tak se uklidním a zjistím, že nikde nejsou! A ono už se setmělo a já byla tak nasraná na sebe, že jsem idiot, a tak jsem zařvala, že je jdu najít, tak jsem vzala baterku a až do půl desátý jsem hledala různě, potmě, sama s baterkou, mokrá a uřícená jak šašek, ale tak nasraná! :D Kdyby mě potkala nějaká srnka, určitě by se vyděsila k smrti! Vůbec jsem si neuvědomila zprvu, že je tma a jsem sama někde daleko od baráku, až po půl hoďce hledání najednou zvednu hlavu a slyším to ticho... občas se ve křoví něco šustne, na okamžik jsem si řekla - mám se bát či ne? Ale pak jsem si řekla, ne prostě je tu najdu, i kdyby mě měli odnést ufoni dneska! Tak jsem v tý tmě v sobě našla odvahu, jakou jsem netušila. Spíš jsem vůbec nehleděla na to okolo sebe, ale jen jsem si v hlavě udržovala myšlenku: Klíče, klíče...kde jste mi sakra vypadly? A nenechala se rozptylovat okolím...jednu chvíli jsem si i říkala, tyjo to je super, potmě rozhrnovat s baterkou křoví, to je adrenalin!:D Prostě magor haha. Pak jsem se vrátila dom s tím, že je najdu zítra, tak na druhý den taky pršelo, a já je 3 hodiny někde hledala. Pak už mi z toho jebe, z toho, jak furt hledím do té trávy, tak jdu někam jinam a tam krávy za ohradou - jdu a ony za mnou! No tak teď mi řekněte, jdete si tak klidně a najednou za sebou uslyšíte strašný dupot, dostanete husí kůži, otočíte se a za váma se žene stádo krav! Ještě, že byly za ohradou, nebo jsem se fakt lekla!:D Přišly až ke mě - teda já se od nich vzdálila - a stály, tak jsem narvala trochu trávy a hodila jim to tam. Chudáci, kde byly ony, měly to vyžrané až ke kořínkům, a na mojí straně je tráva až po kolena skoro :/. Ony do sebe začaly strkat, tak jsem se pak z tama radši rychle brala pryč! Jdu domů, kráčím přes louku, co je hned za naším domem a přemýšlím, co to s těma krávama mělo znamenat? A v tu chvíli si říkám, jak budu muset vyřizovat nové klíče a zámek a kdesi cosi, a že ty staré budu hledat každý den, teď jdu, podívu se vpravo a tam se cosi zaleskne. Stojím jak opařená, oči vykulené...ty klíče na mě čumí v trávě, jak chleba z tašky!! :D Jsem si málem zpřerazila nohy, jak jsem se k nim vrhla!:D Lol tak tomu říkám "Najít jehlu v kupce sena" :D

Tak to jsem se rozepsala, že to zas nikdo nebude číst, haha:D musím si tady uklidit pořádně pokoj, všecko v baráku je uklizené, kdom mojeho pokoje:D ten si vždycky nechám na konec. Musím se taky naučit do školy, pokecat s holkama na skypu, poslat fotky sestřence a bratránkovi, zkontrolovat ségře teplotu, jít se psem ven...no začnu tím, že si tu dopiju to kafe no:D

Tak se zatím mějte a smějte!

XL

PS: Na FB už mám konečně profilovku po dlouhé době, a přesně vystihuje moje pocity:D

Nelekejte se nadpisu, právě mi tu hraje Morai Naki od Hitoto Yo, moje vůbec první japonská píseň, kterou jsem si kdy stáhla:D.

Co se stalo dneska? Šla jsem ven s přítelem, a on vždycky běží několik metrů přede mnou... tak jsem skočila kamsi doprava za nějaké klády, k mému překvapení nohama přímo do kopřiv:D a tak tam čopím v kopřivách, kopřivy pálí, ale aj tak to stálo za to:D Bengie totiž vůbec nevěděl, kde jsem, nejdřív kolem dokola pobíhal jak splašený, pak se vrátil, začuchal k zemi a tak nějak neohrabaně mě vystopoval:D on najednou je přímo přede mnou s čumákem u země, já na něj čumím a on zvedne hlavu a konečně mě vidí:D Nojo, musím ho semtam trošku potrápit :D Když vylézám, nade mnou samozřejmě větev od nějakého stromu, tak se zvedám a praštím se o tu haluz do čela:D a divím se, že jsem ji nepraskla, protože ten strom byl úplně suchý:D jsem vzala větvičku, zlomila a vevnitř to bylo úplně černé O.o

Teď bych si dala něco dobrého mňam...

A taky jsem si stahovala Titanic a samosebou na to čuměla. Jsem si tím tak trochu osvěžila vzpomínky. Jako malá jsem ten film moc žrala. Teda hlavně DiCapria. Věděli jste, že je štír? :D Má takové zákeřné oči:D jak šelma.

Přemýšlím o tom, že bych si tu nějradši otevřela nějakou moji poradnu na problémy:D že by tu lidi mohli chodit a svěřovat se se svými problémy, a já bych jim zkusila pomoct. Ale ono tu nikdo nechodí! :D Takže by to moc nemělo smysl. I když asi jediné, co bych jim poradila, je neulpívat na svých tužbách a přáních, nerozlišovat nad dobrým a zlým, nic si v mysli netvořit a neulpívat na slovech, ale poznat smysl ukrytý za nimi. Aby lidé našli sami sebe, své pravé já, které nepotřebuje ničit druhým štěstí a ani nedychtí pro sebe urvat co nejvíc...no mě se teď nechce rozebírat nic:D

On ten zen není těžký, je to prostě o tom slyšet zpívat ptáka, když kolem něho jdete. Řídit auto, když v něm jedete. Nebo cítit chuť jídla, které jíte.

Mě říkal tata, že radši nemám ve škole nějak svoje názory, které mám, říkat, to já vím. Protože na zen si musí každý přijít sám, a né abych já chodila a každýmu hlásala, aby se na něj všichni dali (už teď na mě většina civí jak na blbečka, když si tu knihu vytáhnu a čtu), ať si oni vytváří svoji karmu. Ale taky nebudu dělat, že o tom nic nevím, proč bych se za to měla stydět? Nebo bát se, že by mě odvrhli na druhou kolej? Oni by to udělali, kdybych přišla do třídy a při každé příležitosti začala mluvit o zenu a přemlouvala je, že tam by zjistili, z čeho vzniká utrpení a že by jim to otevřelo mysl a srdce. Já se o něm nebudu ani zmiňovat, ale budu v tom pokračovat.

Ono lidi většinou myslí, že když se dám na nějaký "směr či náboženství", že tím chci něco získat. Ano, chtěla jsem získat svobodu od utrpení, proto jsem vyhledala zen - vlastně si našel on mě - a pěkně mi nařezal, protože se dychtím za něčím, co neexistuje:D

Hmm radši už přestanu psát! Protože se mi nechce:D
Tak se mějte a dobrou!

XL

Hey!

Jak se máte, už jste to tady na mém blogu vzdali co? Já teda ne, haha. Mám se ani ne dobře, ani ne špatně, poslední dobou to přestávám rozlišovat. Je to díky jedné věci, kterou studuju a věřím jí. Začínám se totiž velmi zajímat o buddhismus, konkrétně o zenový buddhismus. Je to, jakobych konečně otevřela oči.

Ze začátku mi to přišlo šílené, protože jsem vůbec nic nechápala. Ale čím víc se do toho dostávám, tím chápu, že se to chápat ani nedá. Nedá se to vlastně ani vysvětlit:D Jediná věc, kterou na tomto světě musíte, je nevědět. Zvláštní, co? Kámoši mi říkají, že se z toho zblázním, že mi to vymývá mozek. Ano, vymývá, čistí to od toho, co mě tíží, co mě zatěžuje, zbavuje mě to utrpení. A tudíž mi to pomáhá.

Uvědomila jsem si díky tomu, že všechno je vytvářeno myslí. Když trpím, je to tím, že má mysl trpí - protože rozlišuje věci na "dobré a špatné", je připoutána k tomu, co si vytváří. Když si tedy nic nevytváříte, nic tu není! :D Jak potom někdo může trpět?

Možná si říkáte, co to tu melu za nesmysly:D ono je to takové bláznivé. Ale na nic si nehraju. Neříkám, že jsem všecko pochopila, že si o sobě myslím bůhvíco. To je právě to - neříkám, že něco jsem a ani si nic nemyslím. Snažím se jen přijít na to, proč pes ví, jak se chová pes. Když se pes narodí, prostě je psem, ani si sám sobě neříká, že je pes. To jen člověk ukáže a řekne: "To je pes". Ale když se zeptáš psa, jestli je pes? Co ti řekne? :D Někdo mi řekl, že zvířata nemají rozum. Ne vážně? Jak potom můžou existovat psi, kteří vyhledají, kde se nachází drogy? Jasně, mají úžasný čich, ale kdyby pes neměl rozum, jak by pak mohl ten čich využít? Co pes udělá, když má hlad a vidí kořist? Prostě se za ní rozběhne. Člověk když má hlad a vidí jídlo, taky jde a nají sei! To není rozum? Ok, někdo řekne, že psi neumí počítat. Ale jak by mohl! :D Když matiku si vymysleli lidi, tudíž jí rozumí pouze lidi! :D Psi mají štěkot, kterému rozumí zas jenom psi! A pes nemyslí na to, aby se naučil matiku, proč? Nepotřebuje ji! Má prostě instinkt a svůj štěkot:D

Je to jednoduché:D

To lidé se jen povyšují nad ostatní. Já jsem lepší, já mám rozum, ty jsi horší, ty mi nestojíš ani za pozdrav. Každý člověk to dělá. Teda kromě těch, kteří ví, že lepší ani horší není, že vše je jen v mysli člověka. Něco si vytvoří, ulpí na tom, má svůj vlastní názor a zuří, když někdo jiný má jiný názor a odporuje mu. Protože jeho já je moc velké.

I já pořád rozlišuji. Ale já se z toho chci vymanit, chci prostě jen žít a nestarat se, kdo je lepší než kdosi, že tamten je hubenější a že tamten je arogantní a tudíž se mi nelíbí, nechci nic vytvářet. Jsou to totiž jen povrchní myšlenky, které zastiňují pravou podstatu věcí. Všechno je prostě takové, jaké je! Není horší ani lepší. Chci se odtrhnout od toho, na čem ulpívá moje mysl. Protože věřím, že tím pomůžu sobě ale hlavně i dalším, ale musím si tím projít. Píšu o tom, protože tím možná někomu pomůžu.

Kdo se chce teď do mě pustit, jen do toho! :D Nevadí, ať už jsem ve vašich očích cokoliv. Já totiž jsem, jaká jsem. Kdo by chtěl vědět, co to čtu za knížky nebo by se se mnou chtěl o tom bavit, ať se mi ozve na skypu, emailu nebo tu, kdekoliv, kde můžu odpovědět.

Zatím se mějte a smějte!

XL

Je to zvláštní, že už je půlka dubna. Tím chci říct...vždycky jsem si myslela, že v tuto dobu budou věci úplně jinak, než doopravdy jsou, možná jsem doufala, že to bude lepší. Ale teď už vím, že doufat je sice pozitivní a šlechetné, ale nespolehlivé. Člověk nemá být tak líný, aby věřil SLEPĚ, protože ví, že sám věci nezmění. Nojo, naivita...

Jak se vlastně máte? Jsem v kontaktu s některými mými přáteli, ale ne se všema...asi už to tu většinu přestalo bavit co:D nedivím se, nikoho nenutím, aby tu chodil. Mě by taky hrozně sralo, kdybych někam chodila s tím, že tam uvidím něco nového, a nic.

Víte možná to píšu do každého článku, ale necítím se zrovna na to, abych chodila na svůj blog a něco přidávala. Není to deprese (teda už), ale spíš jakási...vzteklá melancholie? Nevím, prostě jsem divná. Musím se totiž konečně smířit s pár věcma, o kterých jsem doufala, že budou lepší, ale nebudou! Tak přestanu snít a představovat si, jaké by to bylo...protože se to nestane. Asi vám to připadá jako nějaké blbé kecy, ale upřímně cítím se mizerně! Chci jít ven a vykřičet ze sebe všechen ten vztek, zklamání a napráskat si sama době pěkných pár facek, abych se potrestala za tu moji naivitu (a debilitu), a vrátila se do reality! Rrgh... Nejlepší by bylo, abych šla ven a ten můj podělaný život ukončilo...něco, meteorit, cokoliv, nebo aspoň aby mě zranil mozek natolik, abych ztratila paměť! Protože moje svědomí je až příliš velké, a pořád mě hlodá, nedá mi pokoj! Řešení vidím přesně v tomhle - ztratit paměť, nevědět, jaká jsem byla...pi*a! Musím se nějak přenést přes to, že věci u toho mého problému už prostě nezměním, prostě přiznávám, že jsem byla největší krawka a teď za to nesu následky. Jo patří mi to...

Tak tohle se ve mě děje už asi týden. Věřte, že předtím jsem fakt měla depresi, zas další, co mě ničila všechny buňky v těle, ale teď už bojuju...

Když zraníte zvíře, tak zuří, je vzteklé, útočí, rána krvácí, zvíře to bolí. Ale pak se rána hojí, časem i vytrvalostí. Neříkám, že jsem jako nějaká šelma:D Ale takhle to nějak bylo se mnou. A teď je to právě v tý fázi, kdy se mi rána hojí, už to nebolí tak moc, jak na začátku.

Možná to teda spraví čas, a vzniklá jizva mi bude navěky připomínat, co jsem prožívala.

Hm...už dost, nebudu se dál trápit prostě! Čím víc se v tom nimrám, tím víc mě to stahuje. Takže abyste jen věděli...že se nevymlouvám s tím, že mi není dobře, ono mi fakt není dobře. Ale bude, časem. Nebude to hned, ale určitě se to dozvíte, protože nehodlám tento blog opustit. Musím si jen ujasnit, co jsem, kdo jsem...a co chci.

To je celý.

Mějte se pěkně a napřečtenou!:D

PS: Vzpomínáte na Ošklivku Betty a Ošklivku Katku? Tak mám to shlédnutý:D jsem kokot no. Neměla jsem chuť na blog, tak jsem na to čuměla občas. Lol..

Zdravím všechny návštěvníky,

možná jste si všimli, že to tu stojí už pěkně dlouho. Já jsem teďkom prožívala dost těžkou nemoc ledvin, byla jsem i v nemocnici na operaci a už je to lepší. Sice jsem měla pořád motáky z té narkózy a všelijakých prášků, ale už je mi líp.

Proto se nezlobte, že tu nic nepřibývalo :D. Určitě to napravím. Ještě dneska mám být doma a zítra už můžu konečně do školy. Co celé dny dělám? Krom toho, že jsem musela furt jenom ležet, jsem se přemáhala a snažila se tady doma udržovat pořádek a tak, a občas jsem koukla na nějaký seriál. Fakt se mi nic jiného nechtělo dělat, vím, že jsem mohla aspoň skočit na skype a že je to ode mě dost hnusné, ale holky nezlobte se, měla jsem fakt divné stavy ze všeho. Jak se jinak všichni máte? :D Jo a kdyžtak mi klidně vynadejte, co byste tady rádi uviděli za články.

Zatím se mějte!

XL

Fakt se mi dneska nechce dělat nic, zase mám psychiku v blbém rozpoložení, snažím se nějak přežívat a bojovat, ale bojujte proti něčemu, čeho se nemůžete ani dotknout. Nejhorší jsou psychické boje, co jsou ukryty ve vašem mozku. Můžete se tvářit jakkoliv tvrdě a nepřístupně, pro někoho možná namyšleně a dokonale, ale přitom vás to uvnitř zabíjí. Zabíjí vás červ, co vám hlodá v mozku a sráží vám sebevědomí...schválně vaši mysl napadne ve chvíli, kdy jste zranitelní, a pak na vás vytahuje všechny traumata, co se vám staly, a nalhává, že je všechno vaše chyba, že jste se třeba neměli ani narodit, že máte umřít, všem tak uděláte radost, a jiné věci. Někteří tomu odolávají, protože mají jiné problémy, nežili své dětství v beznaději, prázdnotě, samotě...měli lepší volbu.

A nikdo o tom neví... nechcete, aby o tom někdo věděl, protože se bojíte, že by vaší zranitelnosti někdo zneužil a ještě víc vás s radostí zadupal. Proto radši nedůvěřujete nikom, i když umíráte touhou se o někoho opřít a vědět, že pro někoho něco znamenáte. Svěřit se a nebát se, že toho zneužije. Každý si tady totiž hrabe jen pro sebe a klidně na druhé sere, to je na tomto světě samozřejmé. Jak falešných hodnot nabraly teď vzácná slova jako "miluji tě" nebo "neboj se, jsem tu s tebou". Kolikrát se zadívám někomu do očí, když s ním mluvím a vidím v nich prázdno. Že mě ani nevnímá, je duchem mimo...moje slova jej nezajímají. Naučila jsem se proto být uzavřená tak, aby se k mojí zranitelnosti nikdo nedostal, nevědomky, protože co jiného jsem měla dělat?

Když se zadíváte do očí někomu koho myslíte, že milujete, a řeknete "Miluji tě", co cítíte? Je totiž velký rozdíl mezi myšlením a cítěním....

Myslet to a říct to, nejspíš necítíte nic. Možná zvědavost, co na to ten druhý, co se bude dít dál...nebo co já vím. Ale cítit to a říct, to, je vám jedno, co na to ten druhý, protože vaše srdce si vybralo jeho...a na tom vám záleží. Na vašich citech, že máte komu svěřit své srdce! Je jedno, co dál? Kam dál, jak dál? Protože procitnete do přítomnosti, do doby, co se odehrává právě teď. Proč pochyby, strach? Když jsme se rodili na svět, nikdo nám neukázal návod na to, jak žít. Ani nám neřekli, proč žít. Prostě jsme tu.

Nevím, co všechno možné může být pro člověka na tomto světě prioritou. Úžasná rodina, prachaté zázemí, mít luxusní život, lítat si v kosmu, být světová sportovní špička, zachránit všechny hladovějící děti v Africe...

to všechno můžou být krásné věci. Ale proč se furt strachovat, že se něco pokazí? Že se tam nedostanu, za svým cílem?

Co člověk očekává? Že se mu v srdci rozline blaho, když dorazí do cíle? Ano, to může být pravda, ale co ta vykonaná cesta? Ta není důležitá?

No nic nebudu to tu dál rozebírat, protože mě fakt bolí hlava a nemůžu myslet tak, aby šly myšlenky plynule popořadě.

Jo, jsem unavená k smrti, potřebuju odpočinek jako sůl.

Tak se tu mějte a smějte, zase se ozvu.

XL

Doufám, že se líbí! :D

Jsem zpět muhaha! :D A jak je to možné?! Prostě přijdu dom a bavím se tak s tatou o všem možném a přijde řeč na notbuk, tak řekne a zkoušelas ho teď zapnout? Říkám ne, tak jdu a strčím to do zásuvky...a tentokrát se to rozsvítílo! Aj notebook začal reagovat! Ono abyste věděli, předtím jsem to měla v zásuvce ale ani se mi nerozsvítila kontrolka, že to přijímá elektriku. Tak čumim jak vyoraná myš, zapnu cuplík a BUM! :D Notebook jede, jakoby se vůbec nic nestalo, navíc s otevřenými programy, které jsem naposled otvírala. Takže moje reakce? Buď jsem blázen, nebo se notbuk rozhodl zase jet lol! :D

Tak jsem ráda, no. Akorát si říkám, že chyba musela být někde uvnitř notbuku nebo tak něco, možná byl moc přehřátý a řekl si, že prostě usne a na mě se vysere, nevím.

Tak já jdu udělat ten diplom pro Devil Jin....InDesign se neodvažuju použít, co kdyby zas notbuk usnul? Tak to nebude nic extra no :D

Takže budu dál prostě normal pracovat, do té doby, než se mi to zas nevypne někdy lol.

Mějte se pěkně a smějte se! :D

XL

Zdavím všechny návštěvníky mého blogu, musím vám oznámit fakt blbou zprávu.

Včera jsem na mém notebooku chtela vytvořit diplom pro Devil Jin za spřátelení a když jsem po dlouhé době spustila InDesign, najednou mi zčernala celá obrazovka a pak se mi notebook vypnul. Mačkám tlačítko pro zapnutí, ale nereaguje to. Baterka byla normálně připojená ke zdroji, takže to není vybitím. Mě se to předtím samo dalo ještě do režimu spánku, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost, protože mi fungoval jinak dobře.

Co to tedy znamená? Že jediný přístup pro mě tady doma na net je na ségřiném linuxu, na kterém mi ona ale dovolí max tak napsat sms a zdarec. Takže články budu nejspíš tvořit ráno před školou, když si přivstanu a půjdu na PC do knihovny. Nebo si počkám, až dám a vrátí se mi notbuk z opravny, to ale vůbec netuším, kdy to bude :(. A navíc nevím, jestli mi furt platí záruka...

Takže tak to je.

Omlouvám se tímto moc XT a holkám, se kterýma jsem dneska chtěla být na skypu, ale budu asi posílat dopisy...

Tak zatím.

Zdrcená XL

Thanks!

Další fanart ode mě! N_N

Hra začíná Nerem spěchajícím k opeře, kde Order of the Sword provádí obřad, s jeho pravou rukou omotanou páskou. Mezitím Kyrie, Nerova milovaná, zpívá operu a je zklamaná, když nikde Nera v publiku nevidí. Když začne zpívat, Nero se setkává s několika Scarecrow démony na cestě k opeře. Utká se s nimi a tak tak stihne doběhnout na konec opery včas. Kyrie po dozpívání usedá vedle Nera a zjišťuje, že pro ni přinesl dárek. Kněz Order of the Swordu, Sanctus, přijme přítomné, aby se s ním modlili, ale Nero je znuděný a na protesty Kyrie chce odejít, když jeho pravá ruka začne zlověstně zářit. V tuto chvíli praskne strop a objeví se Dante, který odstřelí Sanctuse.

XBOX 360, Playstation 3, Windows

PS3/XBOX: JP 31. 1. 2008, EU/AUS/USA únor 2008

PC: 11. 7. 2008

Je to skvělá akční střílečka/řezačka. Hráči si proráží svou cestu masivními úrovněmi, zatímco vraždí démony ze třetí osoby perspektivy. Důraz je kladen na metody používané při zabíjení nepřátel v podobě Rank Gauge. Hráči mohou dát dohromady stylové body tím, že porazí nepřátele kombinací různých druhů útoků. Změna útokú zvyšuje měřidlo, při použití stejných útoků se snižuje nebo úplně zastaví. Stylové komentáře se objevují v průběhu boje jako D/Deadly! (Nejnižší) a S/Smokin! (Nejvyšší). Zkušení hráči mohou dosáhnout SSS / Smokin 'Sick Style. Lze se také vyhýbat útokům kotoulem do strany nebo můžete nepřátele vyprovokovat. Ve hře se objevují jak staré známé postavy Dante, Trish a Lady, tak nové: Nero, jeho láska Kyrie, Agnus, Sanctus a Credo. Na scéně se taky objeví tajemná a sexy Gloria.

A je to tady! Ségra mladší měla pravdu, když říká: "Ty zas hraješ DMC4 OMG, to zas budou všude samí Dantové a Nerové!" :D Jojo, přepadla mě kreslící nálada! :D

PS: Vypadá jak Nero doufám :D

Našla jsem stránky, kde se dají stáhnout filmečky a hudba z Devil May Cry 4. Hodím vám sem odkaz. Celkem si říkám, jestli to tu na blog mám veřejně dávat, přece jenom nemám autorské práva atd., ale ACTA ještě není schválená, takže stahujte, dokud to tam na webu je. Jestli se ACTA nakonec schválí, nejspíš mi bloknou blog, kvůli tom, že tu dávám takové věci.

Ale já je mám víte kde! :p Jsem proti té nesmyslné smlouvě všemi deseti!

- Cutscény neboli CG filmy, které se během hry přehrávají. Je to stažitelné v HD rozlišení, tak si užijte dívání.

- Až vlezete na tu stránku, vyberte si song, klikněte na něj a když se vám automaticky nedá do stahování, klikněte na jeden z odkazů, co se tam zobrazí - buď "Download from Cobalt server" nebo nějaký druhý. Někdy to nejde stahovat, tak vždycky počkejte několik minut, pak to zkuste znovu.